Podle sdělení nejstarších občanů existovala v Malé Lhotě (nynější Dolní Lhota) škola exkurendní již okolo roku 1850, do níž docházely nejen děti ze Lhoty, ale i z Čabysova. Školní domek stál na místě, kde dnes bydlí rodina Pustějovských. Původně to byla malá dřevěná chatrč, která byla postupem času nahrazena zděným domkem.
Ve školní světnici bylo několik lavic a menší školní tabule, jinak nebylo žádných pomůcek vyučovacích. Bylo vyučováno náboženství, počtům, čtení a psaní. Exkurendní škola měla velmi špatnou školní docházku. Někdy žáci ze Lhoty i Čavisova museli docházet do školy do Velké Polomě, kde byla velmi těsná školní místnost. Potřeba vzdělání a náprava dosavadního žalostného stavu zapříčinila, že obecní zastupitelstvo začalo uvažovat o přebudování a rozšíření stávající školy ve Lhotě. V roce 1874 vznikla škola v náležitém provedení a Malá Lhota byla vyhlášena za samostatnou školní obec. 1.dubna 1875 byla ustavena místní školní rada a místní školní fond, který školní rada spravovala. Místo zatímního učitele bylo uděleno panu Janu Benovi, synu místního mlynáře, který však narukoval v roce 1878 do Bosny. Uprázdněné učitelské místo bylo uděleno Ludvíku Šimošovi, zatímnímu učiteli v Polance. Rovněž Čavisov si zřídil v té době samostatnou školu a byl vyčleněn z exkurendní školy lhotské.

Ze vzpomínek pana Josefa Švidrnocha, nar. 1899 na čísle 103:

Nastoupil jsem do nové budovy místní školy v roce 1905 jako prvňáček hned po dokončení stavby.
Škola se stavěla v letech 1904-1905. V těchto letech neměl starosta svou kancelář a řadoval doma ve své chalupě. Protože byl můj otec starosta, jednání o stavbě školy probíhalo u nás doma. Čtrnáct dnů předem musely být podány nabídky a vybíralo se, kdo ze stavitelů bude levnější. V určený den se nabídky otevřely na obecní schůzi svolané k tomuto účelu. Přijelo k nám hodně stavitelů, nakonec však byl vybrán pan stavitel Jozef Moral z Moravské Ostravy, který k nám pak po celou dobu stavby docházel pro informace a pro peníze.
Cihlu na školu dělal přímo na místě Ital. Říkali jsme mu „Talián“. S celou rodinou udělal každý den 1000 cihel. Na místě dnešní školy stál kdysi panenský dvůr. Při kopání základů se přišlo na základy bývalého dvora. Parcela na stavbu školy byla dána k dispozici i se zahradou – dnes obecní sad.
Škola se začala stavět v roce 1904 a dokončená byla v roce 1905 po prázdninách. Kámen na stavbu základů se doloval ve skále na Příhlavkách. Na škole pracovali nádeníci, zedníci, tesaři z řad místních občanů a dostávali mzdu od pana stavitele. Střechu školy dělal pan Vilém Hrubý, tesařský polír známý v celém okolí.
V přízemí školy byl pro správce školy pana Ludvíka Šimoše, nadučitele, byt. V té době bydlel ve škole ze severní strany i svobodný učitel Augustin Mimech. V prvním patře byla 1. a 2. třída. Ve dvorku byla školní studna asi 15m hluboká. Rovněž byla postavena ve dvoru školy hospodářská budova s dřevníkem a chlévem pro hovězí dobytek, vepře, kachny a slepice pana nadučitele Šimoše. Taktéž byla oplocena celá školní zahrada včetně kamenné zdi u okresní silnice. Hřiště bylo vybaveno dřevěnou hrazdou se šplhem, bradly a doskočištěm. Nářadí využívali žáci před začátkem vyučování. Když měli kluci tělocvik, děvčata měla hodinu ručních prací.
Dokud nebyla škola dostavěna, chodili jsme se my, děti dívat na stavbu. Jezdil tam i pan stavitel Moral ve žluté bryčce. Nastal den otevření školy. Škola byla vysvěcena místním rodákem, profesorem páterem Františkem Myslivcem. K tomu účelu byla postavena malá kazatelna u vstupu do budovy. My děti a občané jsme šli v průvodu od staré školy ke škole nové. Klíče od nové školy nesla na ozdobné podušce Kristin Švidrnochová, moje sestra. Po vysvěcení školy byla uspořádána obecním výborem hostina.


V roce 1908 nastoupil na místo pana učitele Miksche nový učitel, František Melecký ze Skřípivá. Ten však v době 1.světové války narukoval a v roce 1916 padl v Polsku. Od roku 1914 do roku 1918 učil na škole pouze pan Ludvík Šimoš. Po válce se stal ředitelem pan Jaroslav Juchelka. Do roku 1925 byla škola dvojtřídní, od října 1925 byla povýšena na trojtřídku. Vedle ředitele Juchelky zde vyučoval pan Vilém Klos a pan Antonín Kubice, pozdější ředitel.
Dolní Lhota byla malou slezskou obcí se znaky lidové kultury zásluhou místních učitelů. Pan Ludvík Šimoš, v té době již obecní tajemník, byl vynikající národopisec, botanik a znalec přírody. Kulturní život po 1.světové válce obohacoval i pan Josef Švidrnoch, který režíroval divadelní hry a organizoval různé veřejné zábavy. Profesor Myslivec vydal mimo jiné i sborník slezských písní a tanců. V místní škole v té době vyučovala ruční práce akademická malířka Helena Kalichová, která vydala dva zpěvníky z Kyjovic a okolí.
Přišla druhá světová válka, škola se změnila na lazaret. Granáty silně poškodily budovu školy. Aby se mohlo po válce vyučovat, bylo třeba školu co nejrychleji opravit. Na opravu přispěli díky panu Ladislavu Demlovi, členu ministerstva informací v Praze takzvaní Kmotři z fondu na obnovu zničeného Slezska válkou. Darovali škole i obci peníze a mnoho věcí. Zaplatili dubové parkety, knihovnu, kamna, školní pomůcky. Děti z obce jezdily každoročně do Prahy na týdenní výlet s prohlídkou pamětihodností. Doprovázeli je učitelé pan Jan Míček a paní Věra Kříbková. Tyto výlety a kontakty s kmotry skončily v době, kdy pan Demel zemřel.

V šedesátých letech byla přistavena nová část školy, protože se obec rozrostla a ve školní budově nebylo dostatek místa. V té době byl ředitelem pan Jan Míček, který vyučoval ve škole společně s paní učitelkou Jitřenkou Exnerovou. V roce 1970 se stala ředitelkou Marie Dvořáková a jako druhá učitelka zde byla paní Dáša Klásková, která po roce odešla ze školy na vlastní žádost. V té době byly ve škole spojené ročníky, v přízemí v místnosti nynější tělocvičny byly zřízeny šatny a v místnosti pátého ročníku v patře tělocvična. Byla zakoupena první televize a nové tělocvičné nářadí. V roce 1975 byla zrušena škola v Avisově a čavisovské děti přecházejí do Lhoty společně s paní učitelkou Helenou Krupovou. Škola má v roce 1976 sedmdesát sedm žáků ve čtyřech ročnících a čtyři vyučující. Ředitelkou je paní Marie Kubalová, vedle paní Exnerové a Krupové zde vyučuje paní Jelena Sedláková, která po roce odchází a na místo ní nastupuje paní Věra Lasáková.
Chystá se druhá přístavba školy. Okolní obce jsou spojeny, střediskovou obcí je Velká Polom. V 80.letech je přístavba dokončena, stále se mluví o stavbě tělocvičny, ale i přes veškeré přípravy není stavba zahájena. Je upraveno školní hřiště pro účely tělesné výchovy.
V roce 1979/80 je rovněž otevřeno jedno oddělení školní družiny s 35-ti dětmi a vychovatelkou paní Dagmar Schwanovou.
V devadesátých letech byla přistavěna školní kuchyně pro potřebu školy, školky i místních občanů. Do té doby se obědy dovážely z kuchyně velkopolomské školy. Škola potřebuje peníze na nové vybavení učeben.

Až do školního roku 1995/96 má škola čtyři ročníky. Škola má dvě oddělení školní družiny, druhou vychovatelkou je paní Dana Holaňová z Kyjovic. Škola tím získává druhou hudebnici pro účely pěveckého kroužku, což se projevuje kladně v pěveckých soutěžích v rámci okresu i státu.
Od školního roku 1996/97 je ředitelkou Věra Lasáková. Škola se rozšiřuje o 5.ročník. Nastupuje nová učitelka, paní Danuše Paličková. Ve škole je přes sto dětí, 70 nich jich chodí do školní družiny. Dojíždějících z Čavisova a Zátiší je více než 40. Škola dostává nový kabát. Chodby jsou vymalovány mladými výtvarníky, třídy postupně vybavovány novým nábytkem, nevyhovující osvětlení nahrazováno novým, zdravotně nezávadným.
V roce 2001 se započalo s rekonstrukcí školní budovy, která byla ukončena 19.8.2002. Na rekonstrukci se podílela opavská firma Šafrán-Stavitel a další firmy. Rekonstrukce stála 2,5mil. Korun. Po úpravách pomáhali s úklidem školní budovy mnozí rodiče, pracovníci obce a učitelky.
Další část rekonstrukce proběhla v roce 2003. Jednalo se o rekonstrukci sociálních zařízení.